Hledal jsem nedávno nějaký “lehký” hudební přehrávač na notebooka, který by příliš nevytěžoval procesor a zároveň jsem ale měl jisté nároky, kterých ale není mnoho a hlavní z nich byl “aby to hrálo”. Alb na tomto NB také nemám mnoho, takže stačí když se z nich bude pohodlně vybírat. Rozhodl jsem se zkoumat řádkové přehrávače, ty totiž netrpí zbytečnou grafickou přítěží a konzoli mám spuštěnou stejně pořád. Nakonec jsem byl překvapen co všechno tyto přehrávače umí.
Poznámka: Nezkoumal jsem do detailu všechny jejich funkce, ale pouze ty co mě zajímají, není to tedy plnohodnotně objektivní recenze. Zároveň uvádím vlastnosti pouze zkratkovitě, plusy a mínusy označuji co se mi líbí, nelíbí. Fialově bude uveden instalační příkaz.
Vybíral jsem tedy jak již bylo zmíněno ze čtyřech řádkových přehrávačů konkrétně: mpg123, cmus, moc a mp3blaster
mpg123 (příp. mpg321)
+ jednoduchý
– nelze provádět základní operace pokud přehrávám hvězdičkovou konvencí, jako opakování, skoky … atd.
– playlisty je třeba řešit externě
– nepřehledné
Hodnocení:
I když se samozřejmě k takovému nasazení příliš nehodí, pár týdnů jsem to používal, ale hledal jsem něco víc…
sudo equo install -a mpg123
mp3blaster
+ pseudografické prostředí
– nepřehledné ovládání
– nutnost vytváření playlistů
– neoznačuje skladbu kterou přehrává
– zbytečně zabíraný prostor nápovědou
– nefunkční některé zkratkové klávesy
– občas si dělá co chce
Hodnocení:
Tak tenhle mi bohužel vyloženě nesedl.
sudo equo install -a mp3blaster
MOC
+ pseudografické prostředí
+ barevná schémata
+ označuje aktuálně přehrávanou skladbu
+ aplikace server-klient – je možné ukončit “GUI” bez ukončení přehrávání a zes se do něj vrátit, případně ho dálkově ovládat
+ teploměrové zobrazení hlasitosti a pozice ve skladbě
+ drží po restartu playlist i aktuální adresář…
– … ale nelze nastavit, aby po startu zobrazoval jen jedno
– nezobrazuje strom interpretů/alb
– velikost skladeb si načítá až při přehrávání
Hodnocení:
Velmi dobrý přehrávač, jen se mi nelíbí ta mc-like modrá, ale to se dá naštěstí jak vidno změnit.
sudo equo install -a moc
cmus
+ pseudografické prostředí
+ možnost SW i HW ovládání hlasitosti (nastavitelné)
+ délka skladeb zobrazená ihned
+ v levé části zobrazený strom interpretů/alb
+ možnost vlastního barevného nastavení
+ zvýraznění aktuálně přehrávané skladby
+ žádný zbytečně zabraný prostor
+ na “i” se přesune na aktuálně přehrávanou skladbu ať se nacházíte kdekoli
+ možnost zobrazování údajů o skladbě přes OSD
+ playlisty, fronta přehrávání
+ filtry podle tagů
+ možnost nastavení zobrazovaných formátů
+ dobré poziční zkratkové klávesy (základní ovládání na klávesách zxcvb)
– omezená škála barev
Je možné vytvořit skript k obrazování OSD . Popis a samotný skript lze najít ve fóru .
Hodnocení:
Tak tohle je velká paráda. Nastavím si ho jak chci, dělá co má a vypadá jak jsem si představoval.
sudo equo install -a cmus
Celkové hodnocení
Nakonec se z výběru vyklubal velký souboj dvou posledních, přičemž jsem si vybral cmus vzhledem k jeho přehlednosti, konfigurovatelnosti a osd.
Luděk Melichar
Březen 2nd, 2012 on 12:35
Koukám na tento ne zrovna čerstvý článek, tak si dovolím přidat komentář 🙂
cmus neznám, možná bych ho někdy mohl zkusit, ale pokud někdy dostanu chuť si něco pustit (normálně si nepouštím nic, a to ani rádio, ani TV), používám MOC – líbí se mi, že žere 0,000nic, že po stisku [q] nikde nic nestraší a beží si na pozadí – z tohoto důvodu mi nevadí ani jeho norton/volkov/midnight commader barvičky.
Má drahá polovička je pro změnu závislá na Amaroku – ten kdyby měl tak 50x menší systémové nároky, tak nemá konkurenci 😉
Červenec 24th, 2012 on 14:17
No, já zase nakonec zakotvil u mpd http://sabayon.cz/series/mpd/ na ovládání si vystačím s multimediálními klávesami a výjmečně pustim mpd klienta Sonatu.