Hledal jsem nedávno nějaký „lehký“ hudební přehrávač na notebooka, který by příliš nevytěžoval procesor a zároveň jsem ale měl jisté nároky, kterých ale není mnoho a hlavní z nich byl „aby to hrálo“. Alb na tomto NB také nemám mnoho, takže stačí když se z nich bude pohodlně vybírat. Rozhodl jsem se zkoumat řádkové přehrávače, ty totiž netrpí zbytečnou grafickou přítěží a konzoli mám spuštěnou stejně pořád. Nakonec jsem byl překvapen co všechno tyto přehrávače umí.

Poznámka: Nezkoumal jsem do detailu všechny jejich funkce, ale pouze ty co mě zajímají, není to tedy plnohodnotně objektivní recenze. Zároveň uvádím vlastnosti pouze zkratkovitě, plusy a mínusy označuji co se mi líbí, nelíbí. Fialově bude uveden instalační příkaz.
Vybíral jsem tedy jak již bylo zmíněno ze čtyřech řádkových přehrávačů konkrétně: mpg123, cmus, moc a mp3blaster
mpg123 (příp. mpg321)
+ jednoduchý
- nelze provádět základní operace pokud přehrávám hvězdičkovou konvencí, jako opakování, skoky … atd.
- playlisty je třeba řešit externě
- nepřehledné
Hodnocení:
I když se samozřejmě k takovému nasazení příliš nehodí, pár týdnů jsem to používal, ale hledal jsem něco víc…
sudo equo install -a mpg123
mp3blaster
+ pseudografické prostředí
- nepřehledné ovládání
- nutnost vytváření playlistů
- neoznačuje skladbu kterou přehrává
- zbytečně zabíraný prostor nápovědou
- nefunkční některé zkratkové klávesy
- občas si dělá co chce
Hodnocení:
Tak tenhle mi bohužel vyloženě nesedl.
sudo equo install -a mp3blaster
MOC
+ pseudografické prostředí
+ barevná schémata
+ označuje aktuálně přehrávanou skladbu
+ aplikace server-klient – je možné ukončit „GUI“ bez ukončení přehrávání a zes se do něj vrátit, případně ho dálkově ovládat
+ teploměrové zobrazení hlasitosti a pozice ve skladbě
+ drží po restartu playlist i aktuální adresář…
- … ale nelze nastavit, aby po startu zobrazoval jen jedno
- nezobrazuje strom interpretů/alb
- velikost skladeb si načítá až při přehrávání
Hodnocení:
Velmi dobrý přehrávač, jen se mi nelíbí ta mc-like modrá, ale to se dá naštěstí jak vidno změnit.
sudo equo install -a moc
cmus
+ pseudografické prostředí
+ možnost SW i HW ovládání hlasitosti (nastavitelné)
+ délka skladeb zobrazená ihned
+ v levé části zobrazený strom interpretů/alb
+ možnost vlastního barevného nastavení
+ zvýraznění aktuálně přehrávané skladby
+ žádný zbytečně zabraný prostor
+ na „i“ se přesune na aktuálně přehrávanou skladbu ať se nacházíte kdekoli
+ možnost zobrazování údajů o skladbě přes OSD
+ playlisty, fronta přehrávání
+ filtry podle tagů
+ možnost nastavení zobrazovaných formátů
+ dobré poziční zkratkové klávesy (základní ovládání na klávesách zxcvb)
- omezená škála barev
Je možné vytvořit skript k obrazování OSD . Popis a samotný skript lze najít ve fóru .
Hodnocení:
Tak tohle je velká paráda. Nastavím si ho jak chci, dělá co má a vypadá jak jsem si představoval.
sudo equo install -a cmus
Celkové hodnocení
Nakonec se z výběru vyklubal velký souboj dvou posledních, přičemž jsem si vybral cmus vzhledem k jeho přehlednosti, konfigurovatelnosti a osd.
Luděk Melichar








Březen 2nd, 2012 on 12:35
Koukám na tento ne zrovna čerstvý článek, tak si dovolím přidat komentář
cmus neznám, možná bych ho někdy mohl zkusit, ale pokud někdy dostanu chuť si něco pustit (normálně si nepouštím nic, a to ani rádio, ani TV), používám MOC – líbí se mi, že žere 0,000nic, že po stisku [q] nikde nic nestraší a beží si na pozadí – z tohoto důvodu mi nevadí ani jeho norton/volkov/midnight commader barvičky.
Má drahá polovička je pro změnu závislá na Amaroku – ten kdyby měl tak 50x menší systémové nároky, tak nemá konkurenci